Je to můj kraj, domov teskných hladin rybníků
a lískových pahorků, kraj polních cest s bílými kapličkami,
kraj rolnický, pastevčí, rybářský a bramborový,
vyladěný do režnosti a blankytu ...
Úryvek z knihy L. Stehlíka: Země zamyšlená
Čekanice u Blatné
Osada, zámek, drobné historické památky, přírodní krásy, významní rodáci.
Osada leží 6,5 km jižně od Blatné v malebném údolí. Dominantou je klasicistní zámek, který doplňuje dvůr s lihovarem ve stylu selského baroka. Na lihovarském komíně hnízdí již více než půl století čápi. V Čekanicích a okolí najdeme množství drobných církevních staveb, pocházejících většinou z první poloviny 19. století. Další zdejší zajímavostí jsou četné rybníky a památné stromy. Čekanice jsou rodištěm několika významných osobností, z nichž nejznámější je prof. Josef Velenovský. V průběhu 20. století klesl počet stálých obyvatel z 350 na současných 75. S tím souvisí i zrušení obchodu, hospody a pošty v 90.letech. Nyní jsou Čekanice pod správou města Blatné.
Historická data
- 1274 – v kronikách se připomíná vladyka Oldřich z Čekanic
- 1274–1756 – rody se na panství často střídaly a je pravděpodobné, že po zcelování statků zde byla ve druhé polovině 15. století zbudována tvrz
- 1654 – v Čekanicích hospodařilo 6 selských gruntů
- 1756–1868 – panství vlastnil rod svob. pánů Helversenů z Helversheimu
- 1765 – zámek vyhořel a za Anny Polyxeny Helversenové byl v roce 1785 vystavěn nový
- 24.8.1842 – při velkém požáru vyhořel zámek, sýpka, stáje, lihovar a 3 usedlosti
- 1843 – zámek byl znovu vystavěn do dnešní podoby
- do r. 1848 – v obci hospodařilo 9 selských gruntů, v čele obce stál rychtář ustanovený vrchností
- od r. 1848 – byl ustanoven nový úřad starosty
- 1868 – panství koupila Marie Zdeňka, kněžna Lobkowicová
- 1878 – postaven hospodářský lihovar
- 1891 – majitelkou panství se stává paní Vlasta Stránecká, která se zasloužila o velký rozkvět Čekanic i okolních vesnic, jako předsedkyně Dámského odboru národní jednoty Pošumavské pro Čekanice a okolí zakládá školy, pořádá kurzy, vydává noviny a časopisy, podporuje sociálně slabé rodiny a sirotky, buduje zámeckou kapli a pomník Mistra Jana Husa
- 1910 – zámek přešel do vlastnictví paní Vlasty Židlické (rozené Stránecké) a jejího manžela Josefa Židlického, až do začátku 2. světové války hospodařil na panství pan Jindřich Židlický
- 1939 – panství pod nucenou správou
- 1948 – majetek znárodněn
- 1948–2000 – zámek sloužil jako letní tábor pro děti, internát, dětský domov a ÚSP
- 1991 – majetek byl vrácen paní Vlastě Veringerové (dceři Jindřicha a Milady Židlických)
Pohled na ves s kopce Hůrky
Zámek v roce 1965 – kresba Josef Kafka, kronikář obce
KAPLIČKA PANNY MARIE NAD ČEKANICEMI (DŘÍVE ZVANÁ ROŠICKÁ)
Kapličku nechal postavit příbuzný majitelů čekanického panství baron Alois Helversen v r. 1815 jako poděkování Panně Marii za záchranu svého života po těžkém zranění v napoleonských válkách. 2.7.1817 na svátek Navštívení Panny Marie byla kaplička vysvěcena a stala se známým poutním místem. Oltář kaple zdobil obraz kojící Matky Boží, dovezený z Paříže. Do jeho rámu bylo na památku zranění pana barona vyřezáno oko, o které ve válce přišel. V r. 1938 byl originál obrazu nahrazen kopií. Interiér kaple byl několikrát rozkraden a poškozen. V původní podobě se dochovala jen spodní část oltáře s veršem z latinského hymnu. Kaple je zapsána na seznamu kulturních památek.
STUDÁNKA V LESE DYMÁKU
Nachází se asi 100m pod kapličkou Panny Marie. Její pramen zde prý vytryskl s postavením této kapličky. Podle pamětníků v ní voda nikdy nevysychala a byla považována za léčivou. Na jaře roku 2008 byla studánka opravena a vyčištěna.
Třešnová alej u kapličky Panny Marie
KAPLIČKA SVATÉ ANNY
Byla postavena v r.1741 u hrobu francouzských vojáků, kteří zemřeli v lazaretu zřízeném na čekanickém zámku v době okupace naší krajiny Francouzi.
Rod pánů Helversenů připomínají v Čekanicích tři objekty zasvěcené sv. Janu Nepomuckému. Jedná se o kapličky na návsi a na hrázi u rybníka Zádvorský a sochu sv. Jana Nepomuckého na kopci Hůrky. Jejich vznik se datuje kolem roku 1884.
Kaplička na návsi bývala centrem všeho dění ve vsi. Její zvonek oznamoval lidem poledne, ranní a večerní klekání, ale i úmrtí v obci. V nedávné době proběhla její rekonstrukce.
Druhá kaplička stojící na hrázi rybníka Zádvorský je jednoduchá církevní stavba s výklenkem, který dříve zdobila soška Jana Nepomuckého.
BOŽÍ MUKA
Tento pašijový pomník pochází z období před 250 lety. Najdeme ho na návrší při cestě do Lažan. Podle místní kroniky by mohly být pod ním pochovány oběti epidemií a morů, které postihly v 18. století náš kraj.
Boží muka (kresba z knihy Obrázky, autor: Prof. J. Velenovský)
POMNÍK MISTRA JANA HUSA
Nechala ho postavit v roce 1901 majitelka velkostatku paní Vlasta Stránecká, aby splnila přání svého zemřelého syna Milana (+ 1896), který byl velkým vyznavačem učení Mistra Jana Husa.
Návrh pomníku M.J.Husa
Detail z pomníku MJH
POMNÍK PADLÝCH
Byl odhalen v roce 1925 na památku vojáků, kteří položili své životy na různých bojištích 1. světové války. Je to dílo kameníka mistra Trčky z Blatné. V 90. letech 20. století se stal terčem vandalů, kteří poničili fotografie vojáků. Česká památková péče se postarala následně o jeho opravu.
VÝZNAMNÍ RODÁCI Z ČEKANIC
Josef Velenovský (1858 – 1949), profesor na Karlově univerzitě v Praze. Filosof, spisovatel, botanik a autor nesčetných vědeckých prací světového významu. Založil botanickou zahradu v Praze. Nejznámější knihy: Obrázky, Přírodní filozofie, Poslední moudrost. Je pohřben v Mnichovicích u Prahy.
Josef Velenovský nar.1877, akademický malíř a Daniel Velenovský, duchovní.
Páter Ambrož (1704 – 1760), světským jménem Franišek Krhoun.
Působil na různých místech a je pochován v klášterní hrobce ve Lnářích.
Josef Kovář (1846 – 1914), pocházel z č.p. 23, byl vysvěcen na kněze, pak sloužil jako kaplan v Blatné a Soběslavi a jako farář na několika různých místech.
František Krhoun (1882 – 1979), učitel, věnoval se hudební, kulturní a tělovýchovné činnosti. Byl zakladatelem a správcem Protivínského muzea, městským archivářem a kronikářem. Byl držitelem medaile Vojtěcha Jírovce za zásluhy o záchranu jihočeské písně.
Tadeáš Enis (1714 – 1769) , cestovatel pocházející z rytířské rodiny vstoupil do jezuitského řádu, vystudoval teologickou fakultu a byl jako kazatel vybrán pro misii do Jižní Ameriky. Jeho deník obsahuje důležité informace o době povstání indiánů proti Španělům v letech 1754 – 1756.
PAMÁTNÉ STROMY V ČEKANICÍCH A NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ
Rošice, bývalý panský dvůr leží v Rošickém lese, severozápadně od Čekanic.
Od 16.století patřily Rošice střídavě k Čekanicím, k Sedlici i k Bratronicím. Poblíž dvora stávala myslivna s hajnicí. Rošice byly velmi proslulé zejména od 20. let 19. století. Bývalo zde rušno zejména o mariánských poutích, kdy procesí z celého kraje mířila k blízké kapličce Panny Marie. V době svých studentských let jezdil do Rošic velmi rád spisovatel F.X.Šalda. V zahradě hájovny roste mohutný, 200 let starý, javor klen, který je pamětníkem těchto dávno minulých časů.
Čekanický dub, roste na kraji Rošického lesa.
Stáři stromu: 260 let, obvod kmene: 520cm.
Buk u kapličky Panny Marie, od nedávné doby zvaný Buk dr. Velenovského, dostal jméno podle významného čekanického rodáka Josefa Velenovského.
Stáří stromu: 193 let, obvod kmene: 390 cm.
Řada úctyhodných douglasek se nachází u rybníků Horní Zástavka a Dolní Zástavka.
Stáří stromů: asi 130 let.